Poklad arkádie

Opera ve stylu Theokritových pastýřských zpěvů se odehrává se v zahradě, ve které pase Dafnis, třináctiletý pastýř, krásný tak, že je ho možné zaměnit za děvče, kozy. Opěvuje klid a přízeň přírody, vzdálen nástrahám a hluku velkoměsta (Přírodo kouzelná). Ve snu ho stařec varuje před blížícím se nebezpečím (Ohrožený spáč). V dalším obraze je zahrada přepadena třemi mladými loupežníky, s prvními vousy a nejistým vystupováním. Je to asi první přepadení. Dafnidovi se podaří přesvědčit loupežníky, aby ho neodvlekli jako otroka, ale naopak zůstali v zahradě a pomohli mu s prací na pastvě a v hospodářství. Nějaký poklad se určitě časem najde. Loupežníci postupně jednotlivě za Dafnidem chodí a snaží se ho svést. Každý během námluv použije jiný druh umění. Korydón složí milostnou báseň (Amorova pomsta). Menalkás se snaží Dafnida okrášlit květy, drapérií a vymodelovat jako nádherné božstvo v hlíně (Prosba k Priápovi). Thyrsis hraje na aulos tklivou píseň (Erós a múzy). Dafnidovi se pokaždé podaří z erotické motivace předváděných výkonů převést pozornost k výsledným výkonům a nesporným talentům jednotlivých loupežníků, takže si prozatím uchrání nevinnost. Po tomto defilé odmítnutých milenců následuje Dafnidův žalozpěv u pramene, kde nad temnou tůní naříká nad svým obrazem, který mu způsobuje tolik nesnází, až se v závěru snaží políbit svůj odraz, zamilován sám do sebe. Před sebevraždou utopením ho zachrání až loupežníci, kteří si uvědomili, že tím pokladem je právě on, katalyzátor jejich talentů. Domluví se, že inspirováni láskou k němu vytvoří společně nadčasové umělecké dílo, kterým pobaví sebe, kozy i ovce. Obrací se na publikum úvodním sborem jejich nové opery.